Petr Bob

Dosavadní poznatky o vlivech stresu ukazují na velmi zajímavé důsledky pro porozumění tomu jak stres působí na mysl i fyziologické funkce a co hlavně, že stresující zážitky nezůstávají jen v rovině duševních procesů, ale pronikají do tělesných dějů, kde mohou mít vliv na řadu poruch a onemocnění. Na straně druhé velmi dobrou zprávou jsou poznatky o vlivech meditace, které ukazují na to, že i opačný vliv je možný a pozitivní emoční stav duše ovlivňuje tělesné procesy směrem ke zdraví a sebepoznání. Pozoruhodné z tohoto hlediska jsou výsledky nedávných studií, které se zabývají fyziologickými a neuroanatomickými vlivy meditace a to zejména pokud jde o meditační metodu “mindfulness”, která byla inspirována budhistickým pojetím rozjímání. Jak zmínil C.G. Jung: “Kdo se dívá jen směrem ven, sní; kdo se dívá dovnitř, probouzí se.“ Pokud hledíme v našich intencích do vnějšího světa a chceme jej měnit dle našich představ více, než nám říká naše svědomí, uvědomujeme si sebe sama méně, než když jsme schopni přijmout druhé lidi a svět v jejich možnostech. A pravděpodobně když by nic nekladlo odpor našim tužbám a byly by splněny bez úsilí, tak bychom si asi sebe sama přiliš neuvědomovali a jen bychom žili něco jako naše sny (o nichž všichni sníme). Ale když dochází ke stresujícím zážitkům, konfliktu či traumatu, nemusí to znamenat jen nemoc a utrpení, ale naopak sebepoznání a nový smysluplný život spolu se sny, o nichž jsme předtím nesnili a proto pokud se obrátíme dovnitř, probouzíme se, abychom pak opět mohli snít jiné sny našeho života.