Dosavadní poznatky o vlivech stresu ukazují na velmi zajímavé důsledky
pro porozumění tomu jak stres působí na mysl i fyziologické funkce a co
hlavně, že stresující zážitky nezůstávají jen v rovině duševních
procesů, ale pronikají do tělesných dějů, kde mohou mít vliv na řadu
poruch a onemocnění. Na straně druhé velmi dobrou zprávou jsou poznatky
o vlivech meditace, které ukazují na to, že i opačný vliv je možný a
pozitivní emoční stav duše ovlivňuje tělesné procesy směrem ke zdraví a
sebepoznání. Pozoruhodné z tohoto hlediska jsou výsledky nedávných
studií, které se zabývají fyziologickými a neuroanatomickými vlivy
meditace a to zejména pokud jde o meditační metodu “mindfulness”, která
byla inspirována budhistickým pojetím rozjímání.
Jak zmínil C.G. Jung: “Kdo se dívá jen směrem ven, sní; kdo se dívá
dovnitř, probouzí se.“ Pokud hledíme v našich intencích do vnějšího
světa a chceme jej měnit dle našich představ více, než nám říká naše
svědomí, uvědomujeme si sebe sama méně, než když jsme schopni přijmout
druhé lidi a svět v jejich možnostech. A pravděpodobně když by nic
nekladlo odpor našim tužbám a byly by splněny bez úsilí, tak bychom si
asi sebe sama přiliš neuvědomovali a jen bychom žili něco jako naše sny
(o nichž všichni sníme). Ale když dochází ke stresujícím zážitkům,
konfliktu či traumatu, nemusí to znamenat jen nemoc a utrpení, ale
naopak sebepoznání a nový smysluplný život spolu se sny, o nichž jsme
předtím nesnili a proto pokud se obrátíme dovnitř, probouzíme se,
abychom pak opět mohli snít jiné sny našeho života.